Achille Devéria dosáhl něčeho, co se mnoha umělcům nikdy nepodařilo. V mladém věku se stal vyhledávaným a uznávaným umělcem mladého 19. století. Po ukončení školní docházky se ihned vydal na uměleckou dráhu a věnoval se olejomalbě. Již ve svých 22 letech se malíř zúčastnil výstavy na pařížském Salonu.
Jeho mladší bratr se také věnoval umění a navzdory blízkosti sourozenců se jejich výběr motivů vyvíjel odlišným směrem. Během společně vedené umělecké školy se Achille Devéria věnoval litografii. Litografie byly v nakladatelském průmyslu obzvláště žádané a umělec dostával zakázky na ilustrace významných románů. Od té doby zdobí vydání Dona Quijota, Robinsona Crusoe a Fausta jemná grafická díla, která Achille vytváří s maximální precizností. Každá umělecká epocha zažívala převraty a podléhala neustálým změnám. Achille Devéria tyto změny vstřebal a začlenil nové trendy do svého umění. Později umělec obratně převzal správu grafické sbírky ve Francouzské národní knihovně a vedl egyptskou sbírku v Louvru. Život tohoto neobvyklého umělce bohužel ukončila nemoc, která ho postihla během cesty do Egypta.
Umělecká scéna počátku 19. století se pomalu, ale vytrvale odkláněla od náboženského vlivu. Zejména v Paříži se spojila scéna výtvarných umělců a literátů. Kolem Achille Devéria a Victora Huga se vytvořila umělecká scéna s živou výměnou názorů. Achilleho díla vykazují široké spektrum motivů. Na jedné straně je to způsobeno jeho různými klienty. Vytvořil malé pohledy, které byly vyhrazeny pro soukromý pohled jeho klientů, a poskytl erotický nádech v budoáru. Na druhé straně si dobrá společnost objednala decentní zbožné obrázky určené pro veřejné prostory v domácnostech. Literární průmysl si objednával ilustrace a umělci napříč žánry si nechávali vytvářet své portréty. Známé jsou interpretace, které Devéria zpracovala podle Victora Huga a Franze Lista. Ernst Jünger popsal výběr děl slovy "sladké zbožné obrázky až po díla s ohnivou pornografií" a vystihl tak neobvyklé spektrum.
Achille Devéria dosáhl něčeho, co se mnoha umělcům nikdy nepodařilo. V mladém věku se stal vyhledávaným a uznávaným umělcem mladého 19. století. Po ukončení školní docházky se ihned vydal na uměleckou dráhu a věnoval se olejomalbě. Již ve svých 22 letech se malíř zúčastnil výstavy na pařížském Salonu.
Jeho mladší bratr se také věnoval umění a navzdory blízkosti sourozenců se jejich výběr motivů vyvíjel odlišným směrem. Během společně vedené umělecké školy se Achille Devéria věnoval litografii. Litografie byly v nakladatelském průmyslu obzvláště žádané a umělec dostával zakázky na ilustrace významných románů. Od té doby zdobí vydání Dona Quijota, Robinsona Crusoe a Fausta jemná grafická díla, která Achille vytváří s maximální precizností. Každá umělecká epocha zažívala převraty a podléhala neustálým změnám. Achille Devéria tyto změny vstřebal a začlenil nové trendy do svého umění. Později umělec obratně převzal správu grafické sbírky ve Francouzské národní knihovně a vedl egyptskou sbírku v Louvru. Život tohoto neobvyklého umělce bohužel ukončila nemoc, která ho postihla během cesty do Egypta.
Umělecká scéna počátku 19. století se pomalu, ale vytrvale odkláněla od náboženského vlivu. Zejména v Paříži se spojila scéna výtvarných umělců a literátů. Kolem Achille Devéria a Victora Huga se vytvořila umělecká scéna s živou výměnou názorů. Achilleho díla vykazují široké spektrum motivů. Na jedné straně je to způsobeno jeho různými klienty. Vytvořil malé pohledy, které byly vyhrazeny pro soukromý pohled jeho klientů, a poskytl erotický nádech v budoáru. Na druhé straně si dobrá společnost objednala decentní zbožné obrázky určené pro veřejné prostory v domácnostech. Literární průmysl si objednával ilustrace a umělci napříč žánry si nechávali vytvářet své portréty. Známé jsou interpretace, které Devéria zpracovala podle Victora Huga a Franze Lista. Ernst Jünger popsal výběr děl slovy "sladké zbožné obrázky až po díla s ohnivou pornografií" a vystihl tak neobvyklé spektrum.
Stránka 1 / 2